„Jistě“.
Musel/a jsem vidět, co se pokusí udělat.
Připravil/a jsem byt — jedna lampa zapnutá, deka na vrchu. Taška ukrytá. Laptop u sestry. Nic cenného na dosah.
Přijel s levným vínem a choval se, jako by bylo všechno normální.
Po deseti minutách zmínil své „špatné týdny“, že „se mu pletl registrační doklad auta“ a že „možná potřebuje místa, aby přenocoval několik nocí“. Říkal to, jako by to byl žert. Ale věděl/a jsem, že to nebyla lež.
Předstírala jsem. „Hrozné, to je na hovno.“
Přisunul se blíž. „Jsi tak klidná. Je těžké najít takovou dívku, jako jsi ty.“
Vstal/a jsem. „Vím, kdo jsi, Marvin.“
Jeho tvář zmlkla.
Nesřvala jsem. Jen jsem hleděla. A v té tiché chvíli se něco změnilo.
Vstal, pokrčil rameny. „Má mě. Nezáleží na tom.“
Videjte další na následující straně
